Hřích je hřích, i když nám svědomí namlouvá opak.

Na hrad Elsinor přijíždí skupina profesionálních herců. Hamlet jim zadává úkol: Sehrát představení Vražda krále Gonzaga s několika úpravami, které jim tam on sám připíše. Má to být past. Past na myši. Past na vraha. Hamlet chce nechat předvést divadelní kus, který zrcadlí ohavný zločin spáchaný Claudiem, a věří, že onen hříšník se pod tíhou sebereflexivního divadelního zážitku prozradí. Potud jedna z nejznámějších scén divadla na divadle ve světové dramatické literatuře. Hamlet – nebo Shakespeare – věří, že divadlo má intenzitu detektoru lži. Že divadlo má moc odhalit pravdu. Že divadlo má sílu nahlodat svědomí diváka…
(Jiří Havelka)

Vražda krále Gonzaga spojuje nespojitelné. Introspektivní úvahy herců o jejich práci, soukromí a vztahu ke světu s dusným dokumentárním dramatem o zavraždění bývalého agenta KGB a velkého kritika Vladimira Putina Alexandra Litviněnka. Nová autorsko-režijní práce Jiřího Havelky v Dejvickém divadle posouvá hranice činohry, udivuje formální i myšlenkovou neotřelostí a pohlcuje intenzitou hereckého vyjádření. Dvě a půl hodiny dlouhá podívaná se obejde bez berliček výtvarných či zvukových kouzel, přesto nedá divákovi ani na chvíli vydechnout. Dramaturgický, autorský i režijní záměr je tady mnohem hlubší a zásadnější: poukázat na smysl herecké profese, na schopnost umělce probouzet z letargie a působit silou svého mistrovství na společenské vědomí. Vražda krále Gonzaga je mimořádným uměleckým triumfem Dejvického divadla, největším za poslední dva roky.
(Saša Hrbotický, Hospodářské noviny)